Vožralá kobyla (Kiďák Vojta Tomáško)

G D C G 1. Můj kůň je vlastně kobyla, co na hřbetě mě nosila, D když jsem byl ještě malý dítě hravý, G D C G teď ke stáří je praštěná, a když chci skočit do sedla, D G kope, kouše, prostě nemá mravy. D G R1: Když řeknu "čehý", jde klidně "hot", A7 D když jí dám vostruhy, zastaví krok, G D C G všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak D G a na pravej námořnickej grog. 2. Cik-cak chodí vod mládí, sem-tam kousne do trávy, jen vočíčkama přivožrale mžourá, rum už z dálky zavětří, a já tuším neštěstí, že se dneska večer zase zbourá. R1: 3. Má kobyla je praštěná, kus světa se mnou sjezdila a v každým městě po hospodě pátrá, jak jí mám být příkladem, když mě vidí den co den, že mi měkne mozek, tvrdnou játra. D G R2: Řeknu "čehý", jde klidně "hot", A7 D dám jí vostruhy, zastaví krok, G D C G všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak D G a na pravej námořnickej grog. 3. Až nás Pánbůh zavolá, tak moje stará kobyla mě u nebeský brány jistě shodí, svůj vratkej krok zamíří tam k nebeskýmu šenkýři a vodtamtud nás nikdo nevyhodí. G D G R1: + [: a na pravej námořnickej grog ... :]