Marcipán z Toleda (Křesťan Robert)

D G D Slepý a s hlavou prázdnou jak schránka na noty, D Fismi G D perem a rukou ráznou děsím se samoty. D A G D Píšu pozdě k ránu, dobývám předmostí, D Hmi Fismi A G D rozeznívám zlatou hranu omylné všednosti. Píšu jí něžná slova, snít budu později, pohrobek Oblomova, zpíjím se nadějí. S věčností přes rameno sám na rohu ulice vyvolávám slavné jméno pradávné světice. Kdysi jsem hledal krásu, na sobě havelok, v mraveništích času i v labyrintech slok. Až jsem potkal kněze, nahý byl jak psí kost. Prý že žádná katecheze nesmaže minulost. Končí další září a já, Hvízdavý Dan, s lacinou svatozáří projíždím Irian. Ani v té daleké zemi však poklady nehledám, vím, že jednou přiveze mi marcipán z Toleda