Kyselý déšť (Maxa Martin)

Ač náhodou znám ještě pár můz čas běží dál, jen mění se vkus. I vášeň těch dam v žalostný blues kde dřív býval chrám je rozbitá tvrz. Už slyším jen pláč zklamaných zahořklých můz nářek co nevydá než na pár slz - kyselej déšť Já vím jen ztrácím čas, vždyť kyselých slz neubývá a můj pláč žádnou z nich nepřetaví na rubín. Nejspíš mám zkrátka pech a namísto můz v domě skrývám jenom pár vadnoucích konkubín. Ač splatil jsem daň za každou z mých vášnivých dam okřídlených ač v dlani už mám jen několik rýh ač zavřel jsem krám a sklidil jen smích pořád mi zbývá ta poslední znich jen náruč má studenou jak nesmytej hřích - kyselej sníh. Já vím jen ztrácím čas, vždyť kyselých slz neubývá a můj pláč žádnou z nich nepřetaví na rubín. Nejspíš mám zkrátka pech a namísto můz v domě skrývám jenom pár vadnoucích konkubín. A tak dál ztrácím čas a nikomu nic nezazlívám přece vím, že není slov co přetaví škvár na rubín. Taky vím nejspíš proč na mě teď svým prstem kývá škaredý, zahořklý cherubín.