Noc kouzel zbavená (Maxa Martin)

Čas nepřemýšlí o vteřinách všechny spláchne bez milosti i ta,která právě teď začíná je už vlastně jen minulostí Komu ukápne slza do vína? když v dálce už slunce chřadne jako květina která zavoní o vzápětí zase zvadne. Když zpátky už k obzoru zamíří a soumrak do ulic vpadne a forbína světa osiří a černá opona spadne když svíčka už na stole dohoří a noc je rázem zas chladná a co vyslovíš odezní jako pokaždé zase do prázdna když víš, že i zítra nejspíš stejný tváře hvězd prohoří se nocí jako vích a tvým snům úsvit nadělí ten stejný trest jako sníh nad ránem roztají Čas neví o tom, když do vína třpytivá slza spadne že láska je omamná květina která voní, kvete a vadne. Neví o tom, kdo v noci ho proklíná kdo ji přežil s hlavou v dlaních čas nesoudí a netrestá a nemá ani zdání že slunce jak zbrojnoš ve zbrani už se hlásí o svůj díl moci a budíky ospale vyzvání smutný rekviem za zbytek noci za sny které nikdo už nedosní co už zkrátka noc nepřežily a nad ránem roztály jak vločky sněhobílý Nevadí,vždyť zítra nejspíš stejný tváře hvězd prohoří nocí jako vích....