Osud vločky (Maxa Martin)

Možná za osud vločky bílý zaplatím svou daň. Možná mi někdo v pravou chvíli nabídne dlaň. Možná si řekneš: “Však se dočkáš, všechno má svůj čas. možná, že jednou, jak ta vločka, zlomíš si vaz.“ Jenže já nikam nepospíchám, času mám víc než dost. Je mi fajn a netlačí mě pýcha ani splín a tím spíš zlost. Právě teď si nohy na stůl dávám a dochází mi čím dál víc, volnej pád je i na mě silná káva, já nemám nic z létavic zářivých. Možná se občas nad propastí trochu víc nakláním. Možná se jenom cítím v pasti a nudu zaháním. Možná si řekneš:“Nebuď směšný, všechno má svůj čas. Mraků se lekneš a pak, věř mi, zlomíš si vaz.“ Jenže já nikam nepospíchám...