Stůj, klidně stůj (Ostatní)

C F C 1. Rikavali:"To je on, ten, co se stale boji, G to snad ani neni chlap, kdyz neumi se prat," C F C jeho jmeno zapomeli, a kdo chtel hodit blatem, G C ten klidne blatem hazel, ostatni se mohli smat. 2. Nejspis nikdo nevedel, co mu jeho tata rekl, od te doby ubehla uz hezka radka dni, muj soused o tom povidal, ze slysel, driv nez smekl, co na srdce mu kladl ve sve chvili posledni. C(D,E) F(G,A) C(D,E) R: "Stuj, klidne stuj a drz se zpatky, chlapce muj, G(A,H) od maleru drz se radeji dal, C(D,E) F(G,A) C(D,E) ruku na to dej, spatny priklad ve mne mej, G(A,H) ja na silaka rad si casto hral, C(D,E) ted vidis sam, za co muj zivot stal." D G D 3. Pak presla leta a prava laska do cesty mu vesla, A byla krasna jako sen, a kdekdo zavidel, D G D kdyz jednou byla sama, na navstevu prislo A D par nezvanych hosti, kazdy delal to, co chtel. 4. Kdyz pak vstoupil do dveri a uslysel, jak place, pochopil, ze stane se jen to, co udela, kouk' na obrazek taty a chvili se mu zdalo, ze znovu slysi, jako kdysi, ta slova vzdalena. R: E A E 5. Kdyz po stopach tech vytecniku sel rozvaznym krokem, H prazdno v dusi mel a v ocich divny chlad, E A E jen malou chvili volali:"To je ten, co se boji," H E pak v tichu nahle byl by slyset spendlik, kdyby spad'. 6. Jen mala muska na zdi snad podivat se smela na spousty bouli, podlitin a ruznych jinych ran, kdyz odchazel, tak oslovil ta stenajici tela: "Jo, kazdy totiz uleha, jak ustele si sam." Rec: A pro sebe si rekl: R: Ja cely zivot svuj se drzel zpatky, tato muj, vzdyt vim, ze to sis vzdycky nejvic pral, vsak nema smyslu vic rane nastavovat lic, kdyz chlapem zkratka clovek uz se stal, tak prijde nekdy cas, aby se pral. E A E *: Rikavali:"To je on, ten, co se stale boji ..."