G D
1. Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku,
G
to se život nejvíc usmívá,
C
později holka s mašlí sní ti polárku
G D G
a začneš chápat, jak to v světě chodívá.
G Hmi Emi G D G
R: To vadí, to vadí, že ta láska ráda nohy podráží,
Hmi Emi G D G
to vadí, to vadí, že ta láska tíží víc než závaží.
2. V parku ti pak bere věci na hraní,
všichni se tý holky zastanou,
když ji zbiješ, musíš dělat pokání,
a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou.
R:
C G
*: Ty marně čekáš potají svůj den,
C G D
čeká tě osud lokají, ta věčná služba jedný z žen.
3. Pak ta holka jednou mašli vymění
za paruku v barvě havraní
a ty z toho jako socha zkameníš
a začneš chápat, že to láskou zavání.
R:
4. Začneš toužit po svým modrým kočárku,
když ti holka s jiným uniká,
zkusíš hledat štěstí v plném pohárku
a začneš chápat, že se marně neříká.
R:
Tisk: