Jsem bůh i ďábel (Vondráčková Helena)

Pojď jsem a na zemi kleč, ať jsem jaká jsem, mám tě v hrsti, leč proto se netrap, ráj a s jablkem keř, věz a věř, že já jsem totiž bůh i ďábel. Já jsem totiž bůh i ďábel. Dej pryč svou bibli i kříž, vykliď dům, zahoď klíč, ke mně pojď jen blíž. Tělo je víc než plyš a srdce není jen sval, tak mě chval. Já jsem totiž bůh i ďábel. Já jsem totiž bůh i ďábel. Plášť má pár stříbrnejch spon a pod ním horkej zvon bije, tepe din-don. Ano jsem tady já, aleluja, tvůj cíl žena tvá, tvůj bůh i ďábel. Jsem a to samo je fajn, jsem i Ábel i Kain. A tak vem si mě teď nebo pak, ke mně vstoupíš tak jako tak do pekel do oblak. Já jsem totiž bůh i ďábel. Já jsem totiž bůh i ďábel, napůl Kain i Ábel, já jsem bůh i ďábel, napůl Kain i Ábel, já jsem bůh i ďábel.