Kes, Kes (Vondráčková Helena)

Malá poštolka mávla křídlem, smích vzduchem se třás. Kluk přiložil k ústem dlaň a volal: Hej, přeleť hráz, přeleť stáj, i dvůr i lán a vlaj, leť dál až k mléčné dráze v dáli. Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes Jen tak jako by draka pouštěl, kluk v nebi se zhlíd. Svou čepicí máchnul pak a volal: Máš lovcem být, zatnout spár a rvát a žít let pár, leť výš a dál než já kdy můžu. Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes Bod se na nebi málem ztrácel. kluk zůstal tu sám. Stín prázdnoty svíral v pěst a volal: Hej, kde tě mám, sestro má, co stáj, co dvůr, co já? Jsem sám, ty v mléčné dráze v dáli. Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes Kéž by tě vítr nes přes hory tůň i jez k domovu zpátky nes, máš tu svou stáj i les. Kes! Malá poštolka mávla křídlem, kluk začal smát. Bos běžel jí náspem vstříc a volal: Dík tisíckrát, přilétáš a svět je čí? Je náš! Leť blíž, ať smím tvá křídla bránit. Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes Kes Kes Kes Kes křídly mávni Kes Kes ...