Má se mlčet (Vondráčková Helena)

Přicházíš jak záblesk a dál se trápíš tím, co říct, slova ti schází, vždy bázeň měl jsi z frází. „Jsi můj sen“ – je k smíchu a „mám tě rád“ je dým, je nic. Tak se jen díváš a víš, že vím, co skrýváš. Ty párkrát mlčels, jenže já vím o čem, máš to v očích psáno, co sis přál. Párkrát zoufals, žes tu svou řeč přehnal, nemyslím, žes pouze krásně lhal, nepřestávej, mluv dál. Slovník tvůj je pestrý, jenže tentokrát měls pech, skryls slova v řasách. Já přesto hlásím – zásah! Jsem dnes méně mluvná, tak jen tak mlčky stát mě nech, mám něco s hlasem. Však vím, ty víš, že tvá jsem. Má se mlčet, když je s kým a o čem, zná to každý, kdo kdy miloval. Párkrát povzdech z očí tvých se ozval, nemyslím, že lhal, že vážně lhal, nepřestávej, mluv dál. Zná to každý, kdo kdy miloval. Párkrát povzdech z očí tvých se ozval, nemyslím, že vážně lhal, nepřestávej, mluv dál. Nemyslím, žes pouze krásně lhal, prosím, nepřestávej, mluv dál!