Nic nás nerozdělí (Vondráčková Helena)

Tvoji vůni snídám tebou zmámená jenže tvé lůžko je prázdné a já ztracená. Tvoje ústa líbám, na tvé kůži spím. Jak jen je to možné, když nejsi tu, nepochopím. Jen vím, že dál jsi můj, já tvá – to cítím. Zůstáváš tu se mnou a můj spánek chráníš před nocí temnou. Dokud budu dýchat vím, že už nás nic nerozdělí. Život náš se vznášel někam k výšinám a pak přišel pád, náhle každý z nás vydal se sám. Jenže čas má smůlu, nedokáže nic stejně jak tenkrát jsi se mnou a já ti chci říct, že létat smím k tvým souhvězdím jak tenkrát. Zůstáváš tu se mnou a můj spánek chráníš před nocí temnou. Dokud budu dýchat vím, že už nás nic nerozdělí. Ó, dál zůstáváš tu se mnou, nechávám se hýčkat tvou dlaní jemnou. S tebou v srdci kráčím po cestě správné nezabloudím. Jsi blíž, než se vůbec může zdát, neřeším, koho máš teď právě rád. V mysli mé budeš jen můj napořád. A tak dík, že se stále můžu smát. Všechny vzpomínky běží mi hlavou jak film, co nikdy neskončí v zapomnění. V zapomnění...(V zapomnění) A můj spánek chráníš před nocí temnou. Dokud budu dýchat vím, že už nás nic nerozdělí. Ó dál zůstáváš tu se mnou, nechávám se hýčkat tvou dlaní jemnou. S tebou v srdci kráčím po cestě správné nezabloudím.