Runway tu zůstává (Vondráčková Helena)

Už motor zase všechnu sílu sbírá, už z černých jícnů trysek dere se hřímání. Zvolna svítá. Já od zábradlí rampy chvíli koukám, jak v nitru karavely roluješ runwayí někam k dálkám. A náhle mě tak napadá, ta runway tady pořád zůstává. Zná, jako já, cenu dní, už v loučení tuší vítání. Už pilot jistě dostal příkaz vzlétnout, jen rituální - zlom vaz - od věže řídící ještě zbývá. A k tomu už jen dlouhá runway svítí, svou šňůrou jasných světel barevně zářících sbohem dává. A proto mě tak napadá, ta runway tady pořád zůstává. Zná, jako já, cenu dní. Už v loučení tuší vítání. A proto mě tak napadá, ta runway tady pořád zůstává. Zná, jako já, cenu dní. Už v loučení tuší vítání. Tak nechá uschnout slzy mělkých louží. Chce zase vítat stroje k domovu mířící v plné kráse. A proto mě tak napadá, ta runway tady pořád zůstává. Zná cenu svých vlastních dní, už v loučení tuší vítání. Ta runway je jako já, ta runway tady pořád zůstává. Zná loučení mnoha dní, přesto je stále plná doufání. Už motor zase všechnu sílu sbírá, už z černých jícnů trysek dere se hřímání. Zase svítá. Já od zábradlí rampy chvíli koukám, jak v nitru karavely roluješ runwayí někam k dálkám. Už pilot jistě dostal příkaz vzlétnout, jen rituální - zlom vaz - od věže řídící ještě zbývá. A k tomu už jen dlouhá runway svítí, svou šňůrou jasných světel barevně zářících sbohem dává.