Šťastná hvězda (Vondráčková Helena)

Housku s mákem snídám, koukám přitom z okna ven a náznak deště hlídám, ale louže klidně spí, tak zdá se mi, že vstává príma den. Príma den, že vstává, líně modrou obléká a bledá hvězda dává k tomu souhlas poslední. Mně zdá se, že to září hvězda má. Zdá se mi, že září šťastná hvězda má. S přívětivou tváří mi říká, já tě znám. Zná mě i má přání, ví, že když ne rovnou smích, tak nejmíň pousmání chci mít stále ke štěstí, jak ptáci jarní vítr ve větvích. Zdá se mi, že září šťastná hvězda má. S přívětivou tváří, mi říká, já tě znám. Vím, že štěstí číhá náhle všude v ulicích a břímě smutku zdvíhá, už mě vůbec netlačí, to díky té mé hvězdě zářící. Zdá se mi, že září šťastná hvězda má. S přívětivou tváří, mi říká, já tě znám. Housku s mákem snídám, koukám přitom z okna ven a náznak deště hlídám, ale louže klidně spí, tak zdá se mi, že vstává príma den