Zas mě líbej (Vondráčková Helena)

Život je hlavolam, optický šum a klam a v dlani postrádám důvod, proč ráda mám. Hvězdy se nemýlí, oh, zastav nás na chvíli Až zvednem k nebi tvář, ucítíš, co dávno znáš, uvidíš tam příběh náš. Jen mě líbej v záři hvězd, ať slunce závidí! Tak mě líbej v mléčné dráze nejdál od lidí. Hvězdy se nemění a měsíc v zatmění už o nás všechno ví, bydlí s námi v podkroví. Svítá a já mám strach, rozfoukávám hvězdný prach. A když ptáci drží stráž, stačí, když se podíváš, východ slunce v očích máš. Zas mě líbej v záři hvězd, ať slunce závidí! Tak mě líbej v mléčné dráze nejdál od lidí. Jen mě líbej v záři hvězd, ať slunce závidí! Tak mě líbej v mléčné dráze nejdál od lidí. Hvězdy se nemýlí, zastav čas na chvíli Až zvednem k nebi tvář, ucítíš, co dávno znáš, uvidíš tam příběh náš. Zas mě líbej v záři hvězd, ať slunce závidí! Tak mě líbej v mléčné dráze nejdál od lidí. Jen mě líbej v záři hvězd, ať slunce závidí! (H: ať závidí) Tak mě líbej v mléčné dráze nejdál od lidí. (H: dál od lidí) Zas mě líbej v záři hvězd, ať slunce závidí! (H: ať závidí) Tak mě líbej v mléčné dráze nejdál od lidí. (H: nejdál od lidí) Ať závidí (H: ať závidí)