eSeRóčko (Tři sestry)

On ve svý kanceláři v klidu házel šipky, na starý projekty se snášel nový prach, občas se napil piva nebo krmil rybky a s prstem v nose čekal na konečný krach. Pak přišel domů a v předsíni se nezul, lehnul si na kanape, koukal do stěny, manželka skučela jak poraněný nazgúl, na nose blejskaly se brejle kostěný. Něměl v sobě násilí, a tak to celkem snášel, až teprv k večeru poprvé promluvil, stoupnuv si na kanape, přemoh lehký kašel a všechno ze sebe vyřval do ticha vil. Sám doufal v izolaci stát, nechtěl na nic odpovídat a na nic se ptát, rád zíval a dlouho chtěl spát, jenže prachy došly, a tak musel z gauče vstát. Byl duchem zpátky a věděl co má dělat, teď už v nich neviděl jen zrůdy zkažený. S každym dalšim miliónem začínaly bělat, chodil s nima na tenis a smál se na ženy. V hospodě vyřizoval byznys eseróčka, na stole u Karafy zvonil telefon. Sekretářce ve výstřihu hledal rybí očka a úhoř na talíři odkryl skeleton. Sám doufal v izolaci stát, nechtěl na nic odpovídat a na nic se ptát, rád zíval a dlouho chtěl spát, jenže prachy došly, a tak musel z gauče vstát