Proč (Horňák Pavel )

Proč doma všichni zvědaví jsou a proč mi poštu rozlepujou? Proč musím říkat, kam bych chtěl jít, a proč mě chvíli nenechaj žít? Proč, když se meju, vidí v tom víc? Proč, když se směju, rozjasní líc? Proč se tak dívaj, proč se mě ptaj? Jsou přece velký, tak to snad znaj. Já jsem už dospělej, v tom je celej průšvih, že to neviděj. Já tě mám rád víc než sebe rád, jenže v čem je průšvih, je to na mně znát. Proč doma všichni zvědaví jsou a proč mi poštu rozlepujou? Proč musím říkat, kam bych chtěl jít, a proč mě chvíli nenechaj žít? Čistím si zuby, šeptají si, že už v tom lítá i jejich syn. Když někdo volá telefonem, vzdychnou a řeknou: "Tak už to vem." Já jsem už dospělej, v tom je celej průšvih, že to neviděj. Já tě mám rád víc než sebe rád, jenže v čem je průšvih, je to na mně znát.