Až bude moje duše (When My Soul) (Hradišťan)

Až bude moje duše bez těla tak bych měl Pane prosbu malinkou já netoužím mít křídla anděla chtěl bych být hezkou vzpomínkou Chtěl bych být písničkou kterou si dítě zpívá chtěl bych být studánkou v níž vody neubývá chtěl bych být modrým nebem co padá do jabloní chtěl bych být lesním stínem co smolnou dlaní voní Ono však postačí když občas někde v srdci někomu zvonek tiše zacinká náhoda prostře stůl a dveře krásné chvíle docela nečekaně otevře vzpomínka Chtěl bych být chvilkou něžnou se kterou děti stárnou říct jim že jsem žil rád a nešel cestou marnou tou cestou prosím pane tou cestou dál mne veď a řekni kdy mám začít – teď člověče můj teď Chtěl bych být letní loukou kamínkem z mořských pláží chtěl bych být moudrým slovem objetím vlídných paží chtěl bych být dobrým vínem a sklenkou na rtech věků chtěl bych být nadějí a láskou místo léků Až bude moje duše bez těla tak bych měl Pane prosbu malinkou já netoužím mít křídla anděla chtěl bych být hezkou vzpomínkou When My Soul An eternal question: What will there be when I am not here anymore? One should not ask: Where shall I go? One should ask: Who and how will remember me? A mother sings a gentle lullaby for all the little beings who are about to set off for a journey into the land of dreams. And dreams cannot hurt.