Karafiát (Hradišťan)

Pěknej milej tváře byla, ona sa ně zalúbila ej, a já půjdu k horám, já si na ňu zavolám poď ke mně moja milá A ty holuběnko sivá, holúbek na tebe volá vyletěl on na suchú, na jedličku vysokú tam si vesele zpívá A ty můj nejmilejší, pro tebe mně máti hřeší hřeší ona pro tebe, nedá mně jít za tebe a ty můj nejmilejší A já nemám pole žádné, ale su já děvče švarné može mně to pánbú dat, že já budu milovat synka jak karafiát Karafiát je červený, ten sa nikdy nepromění tak, jako ta děvečka, kerá nemá synečka zostane bez proměny