Pojď, můj milý (Come, My Love) (Hradišťan)

Pojď můj milý vyjdeme na pole a přenocujem v keřích časně z rána půjdeme do vinic pohlédneme zda pučí vinná réva zda její květ se rozvil Jsi kvítek šáronský jsi lilie mezi trním jsi lilie nejkrásnější dopřej mi zahlédnout tvoji něžnou tvář dovol mi hlas tvůj jenom slyšet jak lahodný je jak půvabnou máš tvář pojď má milá vyjdeme na pole a přenocujem v keřích Zapřísahám vás dcery jeruzalemské při gazelách a při polních laních neburcujte lásku dokud nebude chtít sama Oči tvé jsou jako holubice jako karmínová šňůrka jsou tvé rty ústa tvá jsou půvabu plná jak jsou krásné tvé nohy v opánkách křivky tvých boků jsou jak náhrdelníky knížecí dcero dílo umělcových rukou Pojď můj milý vyjdeme na pole a přenocujem v keřích tam tě zahrnu laskáním tam voní jablíčka lásky schovala jsem je jen pro tebe Pojď můj milý... Come, My Love Excerpts of Solomon’s Song of Songs create a dialogue between lovers, an erotic and seductive image of love that cannot be enforced but that, if it comes at all, connects everything. An eternal question: What will there be when I am not here anymore? One should not ask: Where shall I go? One should ask: Who and how will remember me? A mother sings a gentle lullaby for all the little beings who are about to set off for a journey into the land of dreams. And dreams cannot hurt.