Portrét (Bartošová Iveta)

Židle krásné strom jsou Co z něčí vůle přestaly růst Mnozí na těch židlích spí A jejich touhy mají půst Nechce mít jen židli svou Raději nechte v klidu strom žít My máme touhu křišťálovou My nechce hříchy za nehty mít Je-li nám něco svaté, opravdu svaté však to znáš Nemluvíš o tom jen cítíš Sám, že v rukou svých Vlastní portrét máš Hesla zdá se nedoletí Výš než ptáci než báseň má Báseň má o lehkovážných Jež cizí dluh vůbec nezajímá Ale je-li nám něco svaté, opravdu svaté však to znáš Nemluvíš o tom jen cítíš Sám, že v rukou svých Vlastní portrét máš Nechce mít jen židli svou Raději nechte strom žít My máme touhu křišťálovou My nechce hříchy za nehty mít Ale je-li nám něco svaté, opravdu svaté však to znáš Nemluvíš o tom jen cítíš Sám, že v rukou svých Vlastní portrét máš Portrét duše máš