Poštolka (Bartošová Iveta)

Je tě jen půl můj měsíční princi Nad tebou úl ze stříbrných mincí Dívám se k vám A na špičky stoupám Možná dotknu se vás Jednou dotknu se vás Kdo zná I když nepatrná Příliš nepatrná Jsem já Nejsem nic víc Než poštolka hloupá Než jen chudá příbuzná Duhy a vás - vás hvězdy mí Jenže nejsem nic míň Než písni hlas Co křídly třás Nad zemí Hrajte mi dál na nebeský tam-tam Možná i já svý blížence mám tam A do saxó jen ruku k nim vztáhnout I když nepatrná Jak jsem nepatrná To znám Vzdor však táhne mě dál Můj vzdor táhne mě dál Tam k vám Nejsem nic víc Než poštolka hloupá Než jen chudá příbuzná Duhy a vás - vás hvězdy mí Jenže nejsem nic míň Než písni hlas Co křídly třás Nad zemí Nejsem nic víc Než poštolka hloupá Než jen chudá příbuzná Duhy a vás - vás hvězdy mí Jenže nejsem nic míň Než písni hlas Co křídly třás Nad zemí