Solitér (Bartošová Iveta)

Co můžu dát, Ty dávno máš A z lásky nám jen málo zbývá To plátno dnů já znám, Ty znáš Teď dát mu rám, říct pravdu zbývá Jak solitér je láska blýskavá A dívka z náhlé krásy roztává A v den, kdy rozpozná, že není fér Zastaví solitér Ten kámen zastaví i pod cenou To dívka vzdává boj tím se ženou Že vyplatí ho, zase ještě doufá Až se zlé dny přeženou Co můžu dát, Ty dávno máš A z lásky nám jen málo zbývá To plátno dnů já znám, Ty znáš Teď dát mu rám, říct pravdu zbývá Pryč solitér, jen lístek zástavní Jí říká, že snad byla láska v ní Tak drobné shání dál, tak ber kde ber Na ten svůj solitér Ten solitér je kámen putovní Je stálý, krásný, věčně zánovní A cit, to je jen půjčka z vyšších sfér Na věčný solitér