Křížem krážem (Bobek Pavel)

Úvahám zbloudilým jsem jenom platný, jak bych sám, ač se znám, stal se tím stínem nádherně bláznivým, co doufá, že vás okouzlí tesklivým souvětím. Křížem krážem jsem jít si přál, až by vítr z dálky vál, až k ránu zrůžoví kraj vlídný. Pak snad básníkem stát se smím a v básni příměr dát, vím, že led, který nejde skrýt, má tát. Vzpomenout snad se přísluší a zbývá povadlých kytek ze snů se ptát. Můžu chtít zpátky klíč, co otvírá váš dům. Býval můj a musí zas být, na co lhát. Křížem krážem jsem jít si přál, až by vítr z dálky vál, až k ránu zrůžoví kraj vlídný. Pak snad básníkem stát se smím a v básni příměr dát, vím, že led, který nejde skrýt, má tát.