Výmluvný ďábel (Bobek Pavel)

Já seděl jsem sám před sklenicí piva v lokále chladným jak sklep Když v tom vešla dívka, tak jak už to bývá ten pohled mi zastavil tep Tak seděl jsem dál a ptal jsem se sklenic na některou z těch jejich rad Pak zjevil se ďábel a stříbrným smíchem se smál když dívku mi krad A já řek holčičko: Nevíš, že přišel z pekla? A v mým těle musí teď žit? Nevím proč by ses ho lekla, zlo umí úsměvem skrýt Je vlídný když ví že jdeš ke dnu Chce jenom vidět tvůj pád Vždyť já ho znám kamkoli sednu Je se mnou a umí jen lhát Je to můj dvojník ze stínu blikavých svící Má všechno co já si jen přál Ten výmluvný ďábel, ten neplatí nic Já platím a žiju s ním dál Tak dál tady sedím a se mnou jak zlý stín je ďábel, můj dvojník a pán Svou svatou tváří si důvěru koupí a zmizí když proved svůj plán A tak zmizel i tenkrát a nechal té dívce jen samotu, nářek a hněv Já varoval jsem ji před úsměvem ďábla proč nechtěla slyšet můj zpěv? Řek jsem holčičko: Nevidíš, že přišel z pekla? A v mým těle musí teď žit? Nevím proč by ses ho lekla, zlo umí úsměvem skrýt Je vlídný když ví že jdeš ke dnu Chce jenom vidět tvůj pád Vždyť já ho znám kamkoli sednu Je se mnou a umí jen lhát Je to můj dvojník ze stínu blikavých svící Má všechno co já si jen přál Ten výmluvný ďábel, ten neplatí nic Já platím a žiju s ním dál