Cesty (Matuška Waldemar)

Půjdu modravým údolím, půjdu po skalách nebo pouští, cest, těch je bezpočet vedou tam i zpět, Bůh ví, kam. Půjdu silnicí k zahradám, půjdu pěšinou, lesním houštím, cest, těch je nespočet, vedopu tam i zpět a pár jich znám. Někdy je lepší jít po těch které, se klikatí a vedou chvíli tmou. Člověka mockrát právě ty nejkratší zrádně zavedou. Náš úkol je mít vždycky správný cíl, znát kde svět má rub a líc. Nést tíhu dnů, kdy máš málo sil, jít, jak se dá a nic víc. Půjdu krajinou skřivaní půjdu obtěžkán zemskou tíží, cest, těch je bezpočet, kterou brát se vpřed v tom je vtip. Půjdu krajinou havraní, půjdu, neboť můj čas se blíží, stát nechci opodál a čím dojdu dál, tím líp.