Jezabel (Matuška Waldemar)

Jezebel! Kde vzal se v tobě ten žár, kdo dal tvým bokům tvar? Ďábel sám stvořil tě z požárů. V tvých očích jsou roje včel, ó, Jezebel, ďábel sám, chopil tě do spárů. Kdo ve tvých ňadrech dlí pomstou posedlý, kdo v tvé kráse skrývá se? Ďábel sám, Jezebel, já tě znám ! Vtělil se v duši tvou jak hrůza před bitvou, ďábel sám, strůjce všech nesvárů. Pán všech pekel jednou za sto let se na svět rozvzteklí, a proto anděl vzlét, a proto anděl vzlét z předpeklí. Hříšný anděl ztratil z křídel třpyt a nemá svatozář, však co mu nelze vzít, ach, co mu nelze vzít, tvou tvář. Jezebél! V tvých loktech je můj ráj, a o mou duši hraj, ať v tvé kráse skrývá se ďábel sám, Jezebel, já tě znám! I když už jasně vím, že lidstvu kouzlem tvým, ďábel sám splácí dluh, jsi můj bůh! Jezebel, Jezebel, Jezebél !