Stará láska nerezaví (Matuška Waldemar)

Maminko a táto, prosím vás, už budem vážně dítka hodná, jen řekněte nám, co je velká láska, chceme znát i pravdu do dna. Láska je jak proud, jak vodopád, když burácí z hor dlouhou strží, jak uragán a tajfun všechno smete, vůbec nic jí neudrží. Láska je jak tón, jak hebký plyš, když pohladí ti tvář svou dlaní, a vybarví ti tvé sny pastelkami, co nezblednou za svítání. Říkám: cest la vie, kdo nám odpoví, proč nám, kdopak ví, stará láska nerezaví. Protože je láska pekelná, v mé duši píše černou duší. Ne, láska je přec modré sojčí pírko, které vánek neporuší. Říkám: cest la vie... Nebe, peklo ráj i s očistcem, jak pravil jeden básník v básních, a přesto stará láska nerezaví, člověk všechno překoná s ní. La-la-la-la...