Okuropění (Klus Tomáš)

To Slunce je mojí inspirací matka příroda a země již jsem synem lidé jsou Achillem v patové situaci Bude hůř pokud nesplynem Jdou jak mořem vlna za vlnou občas se srazí cestou k děsivému břehu Ale nemají pocit, že jedním jsou mořem Nač je nám horám poroučet namísto chleba lámeme hole, ale kdo nasytí ty hordy čet co žene Láska k bližním na válečné pole Jestli Bůh tvořil zemi spatra tak pane Bože to klobouk dolů marně teď v sobě pátrám kdy naposled jsme takhle mluvili spolu Když už jsme u toho dovol mi otázku vážně to s člověkem už visí na vlásku vážně je hotovo? Jak se mě můžeš takhle ptát přestaň už plýtvat slovama jsem tvůrce a ne kat řeknu Ti rovnou co s váma A bo lilo už od kuropění najednou se spojení přerušilo (7x)