Taneční (Klus Tomáš)

Vzpomeň, jak jsme půlili noc v peřinách z kopretin. To od té chvíle volám o pomoc, že zůstal jsem Markétin. Když pláče ti duše, tančíš pod okapy, z dešťové vody máš plesový šat. Políbíš poprvé a zatneš drápy, je zoufalé zkoušet tě nemilovat. Když svlékneš se, hoří slova v mých básních a brzy drolí se pro nevýznam. Zčásti tě tvoří mé představy a sny, zčásti pak vítr z dvou světových stran. Jsem z rtuti, ty prý z ocele, chutnáš jak ovocný čaj. Navštiv mě v mé cele, až opustíš svůj bludný kraj. Jsi hravá jak světlo dortových svíček, když stojí mu v cestě má silueta. Nemoh' jsem odtrhnout oči z tvých víček, když spala jsi a já se strachy klepal. Sečet' jsem dech, co tu po tobě zůstal, s výmluvným důlkem na posteli. Se srdcem na dlani mi zacpáváš ústa, že se nehodím pro lásku, že jsem nedospělý. Až jednou se jiný dotkne tvých ramen a ty ucítíš ono jemné chvění, věř prosím, Markétko, nebudu raněn, že budeš-li šťastná, budu spokojený.