Chmýří (Kryštof)

A Zas a znovu, E jak baletky na ostří nože, tančíme v dlani F#mi D složen z bolesti a krás. Máme bod zlomu, co se strachem tiše chvěje a křičí přes závěje, když po zádech jde mráz. A pak se svlečem ze zažloutlých negativů, jazykem z patra snímám ti chmýří a břehy bez přílivu pak v kleče stoupám pod hladinu. To ticho vykřičníků mě tlačí na hrudníku, když se svlečem.. Pak zas a znovu, roztřílený v tisích kousků, zacuhcaných do ubrousků s potem našich těl. Ten svůj bod zlomu v lesku odrazových sklíček vypadlých zpod víček prosím, že bych třeba chtěl A pak se svlečem ze zažloutlých negativů, já jazykem z patra snímám ti chmýří a břehy bez přílivu pak v kleče stoupám pod hladinu. A to ticho vykřičníků mě tlačí na hrudníku, když se svlečem ze zažloutlých negativů, já jazykem z patra snímám ti chmýří a břehy bez přílivu pak v kleče stoupám pod hladinu. A to ticho vykřičníků mě tlačí na hrudníku, Když se svlečem Když se svlečem..