Střepy (Kryštof)

A E Hmi D capo I. A E Na nebe je pozdě, na peklo snad brzy... Hmi D po stěnách čmárám, že mě to mrzí, Prý už sem v cíli, přitom chci na start zpátky, ze všedních dnů přes noc udělat pátky! A bejt zase cestou, po které stoupáš výš! Tou nejhezčí básní, když nad všechny verše čníš! A víš, že kousky z nás jsou jak střepy. Do očí trosky krás řvou, že světy zas se dotočí. Na život příliš a na smrt málo, když nezbývá nic o co dál by se hrálo, sotva udělám krok, ačkoliv chci běžet tryskem, místo podkovy štěstí, slzy s tekutým pískem. A bejt zase přístav, když v bouřích hledáš skrýš! Tou nejhezčí básní, když nad všechny verše čníš! A víš, že kousky z nás jsou jak střepy. Do očí trosky krás řvou, že světy zas se dotočí. Že kousky z nás jsou jak střepy. Do očí trosky krás řvou, že světy zas se dotočí.