Fata Morgana (Olympic)

Modrý nebe, zlatý slunce nikde žádnej stín Horkej vítr fouká směrem jihovýchodním Jedovatý pouštní zmije ty si vždycky přivstanou vzduch se třese v týhle výhni pekla posedlej Fata Morganou Jenom žlutý vlny písku obzor lemujou Když jim vítr hlavu srazí jinde vyplujou připadám si jako obklíčený poutník před branou má sto zámků všechny uzamčený sám se svou Fata Morganou Přesně ten pocit mám po každým mejdanu zdá se, že nedojdu do rána Vyprahlý jak poušť marně hledám záchranu ubíjí mě Fata Morgana Rozpálenou plání písku vine se jak had Karavana v týhle poušti nikdy nesmí stát A ty, který vedro jednou složí už nevstanou jestli se nestane skutkem co je zatím jen Fata Morganou Přesně ten pocit mám po každým mejdanu Vzdálená je noční Nirvána jak zdá se k lednici se sotva dostanu je to jenom Fata Morgana Čím dál tím je to horší další velbloud pad. Nad hlavou už supi krouží a čiší z nich hlad Za chvíli tu jenom čistě bílý kosti zůstanou Zkrátka není ani trochu milý mít známost s Fata Morganou