Věci kolem (Mišík Vladimír)

V koutě kočka ze spánku tiše zavrní, ze starý desky mladý Karel vroucně zpívá, na stěně zuří souboj lampa – stín, venku se nudí čas, do okna tma se dívá. Jen já tu sedím všemi obklopen tak sám, potichu dýchám, bojím se, že je vyruším, a jen tak pro sebe si s nimi tiše povídám a nevadí mi, že mě vůbec nikdo neslyší. Oknem se šklebí ráno a mně se chce tak spát, za dveřmi běsní čas a do práce mě honí, z rádia tečou zprávy plný ztrát, zamykám a jdu jako včera, jako loni. Zas budu sedět všemi obklopen tak sám, tvářit se, že mi nevadí, když mě vyruší, budu si s nimi muset zase dlouze povídat a přitom vím, že mě vůbec nikdo neslyší.