Poslední cestující (Radůza)

Autobus vypustil poslední cestující rozlétli se do svých hnízd proběhli městem, vedeni intuicí jakobys v parku na psa hvízd i já běžím nocí k misce s mlékem ale ta je vzhůru dnem milence slyším, v pokoji nedalekém začínaj svou cestu dnem Složili křídla a teď se k sobě tisknou vyplašení holubi měsíc jak křída točí mojí miskou světlem zvoní do hlubin a já běžím nocí, chci už domů v ruce připravenej klíč jenomže není kam a není komu moje dveře už jsou pryč Přeskočím bránu, podpatky večerních bot zazněj jako velkej třesk možná jsem skočila zas na špatnou stranu vůbec jsem neměla lízt přes běžím nocí, sotva popadám dech i tak mě nejspíš dožene přiznat si musím, že to tak chci jenže on mě ne