Ptáče (Radůza)

Vyletělo malé ptáče, zachvělo se listoví. V prak vložilo kámen práče, že jedinou větou ví. Stejně láska jako bitva, může náhle započít. Můžem marně silou plýtvat, nebo minci v ruce otočit. Vyletělo ptáče z lesa; vzneslo se výš poprvé. Ruka s prakem dolů klesá, lásko moje potrvej. Možná jsme tu jenom na skok, než do lesů bude mžít. Miluj mě, vždyť nevíš lásko, jak dlouho ještě budem žít. Probudilo ptáče vesnu s prvním jarním skřivanem. Vítr vane jako ve snu, kéž Tě ke mně přivane. Přijď za mnou dnes ne až zítra, včeře je na stole. Možná nedožijem jitra a možná jsme tu na sto let. Přijď za mnou dnes ne až zítra, večeře je na stole. Možná nedožijem jitra a možná jsme tu na sto let. Vyletělo malé ptáče, zachvělo se listoví.