Jako pár chromejch koní (Poutníci)

Ami 1. Sednu si na taburet z lýčí F a ty na postel z nehorázné něhy, G a to spojení z nás zničí, Ami tvá tvář je víc než boží F i v týhle chvíli, která nemá břehy, G a v tom strachu, kdo koho dřív složí, F Ami jak ten pár chromejch koní. 2. Tak marnejch jako záře svící na pláň rozdupanou těmi, co se milujou jak býci, kde se v osudovým třesku řítí touhle věčnou zemí stáda rozpálenejch mezků, nejen pár chromejch koní. 3. Těch, co se věčně choulí k sobě, viní kdekoho z tý zimy, kdy je v posteli jak v hrobě, kdy ti nevinní se vzbouří a ti vinní se vzbouří s nimi, že se udí v jednom kouři, jak ten pár chromejch koní. C G R: Co polední mu zvoní, když by spal, C F C jen dál, jen dál. C *: Tak mi podej láhev piva, Ami která jediná tu zbyla, G která jediná tu zpívá, C jen se zvedej, ty mý mládě, Ami jsme teď první, v tom je síla, G a taky předposlední v řadě, F Ami po nás pár chromejch koní. 4. Ti se belhají k svý mezi, která byla a už není, a ta ženská z nich je březí, a nás v kleštích drží sázka, při zemi to hřmění a při životě láska, jak ten pár chromejch koní. R: