Krabičky (Příbuzní)

D 1. Spadla jsi mi před oči, já do vzduchu sáh', A a najednou tam nebylo nic, Hmi G to jsem otevřeným oknem ruku po hvězdě vztáh', D A G jen ve spánku nic nebylo, nic. 2. To ňáká holka v druhým patře smála se snad, v našem paneláku veselo je, a pod záclonu vklouzla ke mně, když jsem šel spát, zdála se mi do pokoje. G D R: Jé, smutno mi je, když v noci v tichu, ve tmě lehnu si sám a spánek nejde, černý můry lítaj' sem, zase tam, A D to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek: hele, on je! Jé, smutno mi je, zavřeni v krabičkách se mačkáme zas, v chodbách se potkáváme, podobnýmu jak vlasu vlas, A D to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek': hele, on je! 3. Trochu toho dobra, kousek citu a tak, vždyť my potřebujem lásku jak sůl, a zatím poztráceni vidíme, jak ujíždí vlak, vždyť čas bez lásky je času jen půl. R: