Než si namaluješ erb (Javory)

Na kraj světa z domova jít a dobýt znaku pro čistý štít a pro tu malou zemi tak vzdálenou Do štítu svého si dát to všechno za čím chce člověk stát ten znak však není věcí darovanou Tak poznat co je žízeň a hlad a bolest ran když musel ses prát a strach co duši svírá předtuchou zlou Bez obav hřívu lví pohladit a podat ruku těm co chtějí žít ať nečekají v bázni na kolenou Čekej dál moje lásko já příjdu Čekej dál moje lásko já příjdu, já příjdu Já nepřicházím sám a cestu dobře znám vždyť přece domů k nám pospíchám Já vím co všechno zatratí čas já vím však že poznáš můj hlas až uslyšíš píseň na shledanou Snad oheň v krbu neztratil žár snad přehlédneš že jsem samý cár až spatříš ten zrak jak svítí tmou V něm poznáš věrnost lásku i vzdor tu známou vůni lesů a hor co kouzlem chrání všechny před silou zlou Já nebudu mít vůbec nic víc co dal bych ti až příjdeš mi vstříc jen náruč svou jen pro tebe otevřenou