Pánové! (Javory)

Doba z kloubů vymknutá jak pominutá šílí a přesto uchopíme širák svůj a odhodíme v dál s elánem a noblesou nás naše herky ponesou nepůjdou krokem zase vnutíme jim cval Zkusíme dělat víc než můžem nedbat na vrásky staré kůže nenaříkat nad tím co nám život vzal opona dál letí vzhůru to jenom malověrným padá ať cestou necestou jedeme dál Jedeme dál jedeme dál jedme dál my jedeme dál jedeme dál močálem temným okolo bílých skal Pánové! Na koně a do střehu pro lásku a pro něhu vzdor otylosti luzný těla sklon ať dveře citům léta zavřené se najednou zas rozlétnou a srdce v hrudi zazní jako zvon