Atlantida 99 (Neckář Václav)

Den jako složený z barevných pohlednic Prohlížel si svůj obraz na hladině A z jeho rozšířených a překvapených zřítelnic Četlo moře prastarý zápis o nevině Den sebe slunnější Hladina moře modřejší Je v televizi krásnější Všechny neznámé a nové pevniny Vynoří se na moři beze svědků V hlubinách nedohledných vzplanuly ohnivé lekníny Zvedly hladinu ke slunci jak malinkou cetku Oheň sebe jasnější Hlubina neproniknutelnější Je v televizi krásnější V žáru magmatu Ve vodním gejzíru Vrátila se ztracená Atlantida Jako by zbytky sloupů Byly svědomím vesmíru Jenomže v knihách se toho moc napovídá... V písku ztracená, s rozmáčeným víkem Chaluhami zdobená truhla se zákoníkem Čeká tu staletí mezi lasturami Až jednou dojde ti, že jsme tu sami Že jsme tu samotni s nádherou nekonečnou A věčně ochotni vyskočit před konečnou Stále v náladě věci komplikovat A jen díky nám teď začínat znova V truhle je uložená Na svitkách zažloutlých Moudrost učení minulé lidské bídy Kdo přečte poselství na listech zetlelých Stane se vládcem Atlantidy Zhmotňování myšlenek a přání Magie dorozumívání Nádherný neznámý kov Telepatie totálního snění Neskutečné kouzlo zapomnění Všech znovunalezených slov