Bylo ráno (Neckář Václav)

Bylo ráno jako každý jiný Jarní slunce malovalo stíny Lidem, který žili v jednom městě Vadil mrak, tak zatínali pěstě Měli rádi nebe jako šmolku Svoji řeč a knedlíky a polku Dobrý lidi se širokou duší S dobrým srdcem, který správně buší Svoje město krásný jako pocel Svoje děti, který dali do cel Do cel těsných, se železnou mříží Za to, že se nesmířily s kříži Za to, že se nesmířily se zlem Který vládlo zkrvaveným žezlem Když ho svíral „milovaný” führer Co by řekli Goethe nebo Dürer Co by řekli jeho třetí říši O Orlici v nadnebeský výši O „nadlidech”, který vládnou světu O Židech, co umírají v ghettu Osud lidí podobal se vraku Řekli dost a pohrozili mraku Víru v lásku, svobodu a štěstí Dali všichni do zaťatých pěstí Strhli cizí nápisy a hesla Nejen to ta doba s sebou nesla Na ulicích vyrůstaly hráze Na pomoc mý stověžatý Praze Na pomoc i ztýranýmu světu Ve strachu říct zase českou větu Vyhráli z ní nebe jako šmolku Vyhráli i knedlíky i polku Vltava zas volně plyne z jezu Na památku máme vůni bezu