I já byl dítě (Neckář Václav)

I já byl dítě, což překvapí tě a tehdy v plínkách mi bylo hej. Rost sjem jak z mlíka i bez dudlíka a broukal: vú, vaka-dú, vaka-dej. Měl jsem dvě půlky a v nich dva důlky a podle mámy všechna nej. Rty marmeládě, no prostě mládě, co brouká: vú, vaka-dú, vaka-dej. I ty jsi pískle byl a dětsky blábolil a táta málem pýchou puk, co na tom přiteli, že už jsme dospělí, vždy mužem říkat: no, jsi fajn kluk. Všichni zkrátka jsme batolátka, jen léty stárnem a tak se směj. A s dětmi cítě buď taky dítě a broukej: vú, vaka-dú, vaka-dej, hej, ej, ej. Léta jdou jak víš z čítanek, kantor dřív byl žák a támhle-tam, ten zlostný pán byl vlastně kdysi špunt a svišť a tak ho ber, tak, (du-by-duby-duby-duby...) I ty jsi pískle byl... My všichni zkrátka jsme batolátka, jen léty stárnem a tak se směj. A s dětmi cítě buď taky dítě a broukej: vú, vaka-dú, vaka-dú, vaka-dú, vaka-dú, vaka-dú, vaka-dej.