Luisa (Neckář Václav)

Na podzim se Kampa topí V zlaté záplavě Příroda už má takový zvyk Že obarví Praze všechna místa na hlavě Včera dostal drožkář první smyk Ferdinandova třída je, bože Jako po vymření Na Příkopech včera padal sníh Moje srdce básníka už sotva Něco změní Když tu náhle zaslechl jsem smích Dívka ještě mladá, ale šibalské má zvyky Ohromený slyším vzdychat sál Na Smíchově padaj koně Neb dostávaj smyky A já jsem se bloud zamiloval Luisa, tak se jmenovala, byla jako hádě Čiperná jak horská bystřina Její nožky naznačily, že je ještě mládě Poupě, ale téměř květina Luiso, tys bohatá, až hanba je mi Luiso, tys princezna to mezi všemi Luiso, tvůj otec mi tě nikdy nedá Luiso, kdybych byl Aladin tak leda Luiso, jsi krásná jak krůpěj rosy Luiso, tvá ňadra jsou jak dvě kosy Luiso, vím, není žádná naděje Luiso, mě zkosí kurděje Její otec vlastní firmu na barvení plátna A je čestným členem Hlaholu Chudák moje maminka je U buržoustů vrátná Tatík zase vodí Škrholu A já bydlím v bytě, který Připomíná doupě Žiji tady jako asketa Copak bych sem mohl vzít To růžolící poupě I když, zdá se, není koketa Luiso, tys anděl s bělostnými křídly Luiso, tys mísa s pikantními jídly Luiso, máš oči jako okeány Luiso, rovná jak Novoměstské brány Luiso, jsi ohebná jak z gutaperči Luiso, nechci ti dát arivederci Luiso, vím, není žádná naděje Luiso, mě zkosí kurděje Za Prahou se objevily Černé neštovice V Josefově vyskytl se mor Mojí Luise, i když rovné jako borovice Starý Charon přichystal svůj vor A tak moje láska byla marná, ale čistá Moje Luisa zemřela jak sen Však v mém srdci poety Je stále pro ni místa Z prsou mých se dere marný sten Luiso, tys byla jako polní kvítko Luiso, i když jsem neviděl tvé lýtko Luiso, byla jsi idol mého snění Luiso, byla jsi celé moje skromné jmění Luiso, tvůj otec by tě nikdy nedal Luiso, snad kdybych v správní radě sedal Luiso, zemřelas, i má naděje Luiso, už jsou tu kurděje