Neusínej (Neckář Václav)

Den pozvolna končí Slunci zbývá malý skok I píseň, co má mnoho slok Má poslední notu a víc už nic Tak přehlušit to ticho Co tu zní pod oknem tvým Kde se chystáš k spánku Prosím, spleť své sny do copánků A já se po nich vyšplhám K tobě do pokoje A nebo jako v pohádkách Poruč vlaštovkám Ať na křídlech mě vynesou Lehkého jak dech A nebo mám jít po střechách? Tak pojď ven, je to hřích být sám Přijď, snad tuto krásnou chvíli neprospíš Přijď, nebo se učekám... Tak stále bdím s prosbou nevinnou Jako stín ti šeptám větu jedinou Neusínej, ještě neusínej... Kolikátou noc tady postávám Nevím sám Vždyť pouze jedno přání mám Neusínej, ještě neusínej Lásko má Jenom nebuď líná Pospíchej Já jenom znám Jak slovům noc hlavy stíná, jsi-li sám Jen jsi-li sám... Neusínej, ještě neusínej Neusínej, ještě neusínej... Dnes každý strom a každý keř Tu ševelí a tomu věř Neusínej, ještě neusínej... Jako solný sloup tu stojím dál Doufat jsem nepřestal Neusínej, ještě neusínej... Lásko má, jenom nebuď líná Pospíchej Já jen znám, jak slovům noc hlavy stíná Jsi-li sám, jenom jsi-li sám Neusínej, ještě neusínej... Neusínej, ještě neusínej... Zhasla jsi a já si uvědomil, že se nedočkám Asi to byl omyl, čekat pod okny se už dnes nenosí To jen básníci se tím ještě honosí Nejspíš jen tak, ze setrvačnosti A kvůli rýmu Tak půjdu raději domů Abych tu snad náhodou nechytil rý... mu... Abych nenastydnul...