O tom se nemluví (Neckář Václav)

Byla to taková osamělá refýž Kam podruhé už těžko Někdy trefíš Ta osamělá dívka Kterou léta hledám A to, co jsem jí řekl To se zpívat nedá A na to se neptá A na to se neptá Na to se neptá O tom se jen šeptá O tom se jen šeptá O tom se šeptá O tom se nemluví O tom se nemluví Šli jsme spolu na procházku A pak na zmrzlinu Řekla mi, že dokola čte jen Tušení stínu V jejím malém bytě Nebylo vůbec k hnutí A tam jsme si povídali Až do procitnutí A na to se neptá A na to se neptá Na to se neptá O tom se jen šeptá O tom se jen šeptá O tom se šeptá O tom se nemluví O tom se nemluví Má slova náhle ztratila svůj význam Já díval se jí do očí, to přiznám Ptal jsem se, kolikátý v ní vzplál lásky plamen A ona odvětila pokrčením ramen A na to se neptá A na to se neptá Na to se neptá O tom se jen šeptá O tom se jen šeptá O tom se šeptá O tom se nemluví O tom se nemluví Řek jsem jí: Jsou jenom věci, které se stát musí Ona řekla: Já budu čekat, jestli vzpomenu si A ze zdí barevné plakáty Dívali se na nás, co nás spojuje a dělí A na to se neptá A na to se neptá Na to se neptá O tom se jen šeptá O tom se jen šeptá O tom se šeptá O tom se nemluví O tom se nemluví