První i poslední (Neckář Václav)

Jen ti spánek bílou přízí víčka spoutá k víčkům okolní svět náhle zmizí jak když sfoukneš svíčku Den se chůzí vrávoravou zvolna v dálce ztrácí ke tvým dvířkům už sny plavou krajkou na polštářcích Tak já půjdu co víc mi zbývá dobře vím že bych jen v povzdálí zbytečně stál dobře vím že tvůj sen křídla má kamsi tě unáší a já si přál Procházet se ve tvých krocích nejen až se rozední s tebou kráčet klenbou nocí být první i poslední A teď sám tu s tímhle přáním neskonale hloupým vyčkávám a nemám zdání kdy do tvých snů vstoupím Den se chůzí vrávoravou v závojích tmy ztrácí jaké sny teď víří hlavou v krajkách na polštářcích Ty ve svých snech dálkou letíš jako vážka nad vodou když sníš o mně je to nejspíš pouhopouhou náhodou