Zaklínej se třeba ďáblem (Neckář Václav)

Zaklínej se třeba ďáblem přesto jako v jabku padlém červ ve mně hlodá a bodá a já už ti nevěřím, ne, ne, ne, ne. I když nežijeme v ráji, ve tvých slovech had se tají, ten had mě ničí jak syčí a pak už ti nevěřím. I když nosíš tvář anděla, svatozář ti pryč zmizela, myslím, že ti víc slušela, nežli tvůj prolhaný pláč, jé-je-jé. Zaklínej se třeba ďáblem přesto jako v jabku padlém červ ve mně hlodá a bodá a já už ti nevěřím, ne, ne, já už ti nevěřím. I když nosíš tvář anděla... Zaklínej se třeba ďáblem přesto jako v jabku padlém červ ve mně hlodá a bodá a já už ti nevěřím, ne, ne, já už ti nevěřím. Ne, ne, já už ti nevěřím, ne, ne, já už ti nevěřím, ne, ne, já už ti nevěřím...