O nespočetné kráse těla (Smolík Jakub)

O nespočetné kráse těla, jež pro mne moje láska měla, když hleděl jsem jí do očí, pokládal jsem ji za anděla. Těch jejích sametových úst, jež vždy se při polibku chvěla, o jejích ňadrech řeknu jen, že byla zářivá a skvělá. Ne, podruhé už nepoznám, tak božsky klenutého čela, do jejích tajů vcházel jsem nábožně jako do kostela. Když řekla: