Tichá noc 1864 (Smolík Jakub)

Byl rok 1864. Vojska Unie a konfederace spolu válčila v bratrovražedném boji a úspěch se přikláněl chvíli na tu, chvíli na onu stranu, jako by se Bůh stále nemohl rozhodnout, komu přiřkne vítězství. Po dlouhých, krvavých bojích se Potomacká armáda generála Meeda setkala s armádou Jihu v severní Virginii, v místě zvaném Calais Forn. Obě ležení dělila jen divoká a krásná řeka Rappahannock. A tak v neustálých přestřelkách zastihl obě armády Štědrý den. Ten den byl jiný. Něco zvláštního bylo ve vzduchu a všichni muži to cítili. Během dne nepadl ani jediný výstřel. K slavnostní večeři měli obě armády skoro totéž: polévku s pár kousky hovězího a trochu sváteční Whisky. Snesla se tma, vzplály ohně a před stany na obou stranách řeky se konaly bohoslužby. A tehdy, tehdy začala kapela 131. indiánského pluku hrát píseň: „Přistupte blíže, všichni věrní.“ Jakmile skončila, orchestr Konfederace z druhé strany řeky začal hrát: „Ať nám Bůh dá veselosti Páně“ Bylo to zvláštní. Muži na obou stranách řeky ztichli a poslouchali. A pak začal orchestr armády generála Lee hrát tu nejkrásnější píseň – Tichou noc. A kapela Unie se přidala. Za hrobového ticha hráli oba orchestry společně jednu píseň. A náhle ve všech srdcích přestalo existovat nepřátelství. Byl Štědrý večer. Hudba se linula táborem Jihu i Severu a hladina řeky odrážela všem stejně svit táborových ohňů. Byla svatá noc. A tehdy, právě tehdy, když píseň končila– zazněl výstřel. To jeden jižanský voják se napil Whisky víc, než snesl – a vystřelil přes řeku. Hornista z kapely Severu klesl k zemi. Chvíli bylo ohromené ticho. Které vystřídal zuřivý řev. Začala oboustranná střelba a zase bylo hodně mrtvých a raněných. A bitvy pokračovaly. Armáda konfederace pak utrpěla v bojích obrovské ztráty a po několika zoufalých a marných bitvách se vojska Jihu definitivně vzdala. Válka skončila. Já ale vím, že se o výsledku války rozhodlo dřív– už tehdy o Vánocích roku 1864 na řece Rappahannock Od té doby, kdy píseň „Tichá noc“ přerušil ten jeden hloupý výstřel, se všechno štěstí obrátilo k Jihu zády. Bůh se na Jih rozlobil. A jak to všechno vím ? ––––– To já jsem ten voják, co tenkrát v opilosti střílel. BŮH MI ODPUSŤ !!!!!