Žokejská balada (Smolík Jakub)

Znal jsem klauna, velký uši, a hodně velkej křivej nos, já nevím že by měl kdy zlost, ale v sedle uměl víc než dost. Třináctkrát byl šampionem, v Anglii by byl už lordem, hrál o všechno hrál, když v třmenech stál, dostihů král. Jako komik běhal stájí, v zástěře a rád se smál, po Chuchli se říkalo, že jezdit ročky už se bál, rukou laská hřívy koní, startovní když zvony zvoní, hrál, i karty hrál, když v třmenech stál, dostihů král. Lykeon Lancelot Aky, jména koní jasně zní, proč neskončil pádem z koně, závod, svůj závod poslední. Velký srdce měl ten žokej, v derby šestkrát zvítězil, a o vítězství sedmém snil, však na silnici našel cíl. Hřívy vlát už neuvidí, z auta je vrak, kdo z těch lidí, ví opodál, že odešel král, co s opilci hrál. Latina Dynamit Nelson, jména koní jasně zní, proč neskončil pádem z koně, závod, svůj závod poslední. Není jezdec, jemuž fotka ve vážnici neříká, že prach pomalu pokrývá, sedlo jezdce Vlasty Smolíka. Třináctkrát byl šampionem, v Anglii by byl už lordem, hrál o všechno hrál, když v třmenech stál, dostihů král.